Baňkování

    Baňková masáž je starověká čínská metoda. V západních zemích se používá hlavně k léčbě pohybového aparátu v Číně ji však používají k léčení a prevenci různých onemocnění (zažívací a vylučovací systém, atp.).

    Při baňkování nebo léčbě baňkou přikládáme skleněné kulovité nádobky s nahřátým vzduchem na pokožku těla. Pro zvýšení účinku přikládáme baňku buď na aktivní akupunkturní bod a reflexní místa (Haedovy zóny), kde ovlivňujeme správnou funkci jednotlivých orgánů a nebo na tzv. triggerpointy (bolestivá místa a body). V baňce se ochlazováním vytvoří podtlak, který způsobí její přisátí. Baňka silným podtlakem v místě působení přivodí silné prokrvení, prohřátí a okysličení dané oblasti. Tím dochází k odplavení nahromaděných škodlivin, úlevě při bolestech zad a k úpravě funkce příslušného vnitřního orgánu. Podtlak má však za následek popraskání jemných vlásečnic a vzniká malý krevní výron zřetelný jako modřina (lidově řečeno “cucflek”). Je méně hlubší a za pár dní se vstřebá (rychlost vstřebávání je individuální, s častějším opakováním aplikace se zkracuje). Působení baňkou pozitivně ovlivňuje také pochody látkové výměny v přilehlém okolí a stimulujeme imunitu organismu.

Kontraindikace:

    Baňkování není vhodné pro lidi s onemocněním krve (špatná srážlivost, hemofilie, trombozy), u lidí s nádorovým onemocněním, u klientů trpících těžkými psychickými poruchami. Baňkování není vhodné u starých osob a ve stavech těžkého vyčerpání. Dále se nesmí provádět u onemocnění kůže (plísně, záněty, vředy, akné, ekzémy, odřeniny, pohmožděniny, rány). Z pohledu čínské medicíny se nebaňkuje při yangových stavech onemocnění (otoky, vodnatost).